Potěšení dělníka Jaška a smutné tajemství Dáši Šumákové.

V dnešním příběhu vám prozradím skrytý fetiš jednoho z hlavních hrdinů. A podíváme se také na neobvyklé lidské záliby. V tom nám pomůže slečna Šumáková. Pohodlně se usaďte, pracovní směna pana Jaška se pomalu chýlí ke konci.

Nedele byla svátečním dnem. Jašek končil ve fabrice v půl třetí a hned jak se za ním zavřela vrata upaloval, aby stihl tramvaj. Po cestě potkal tři překrásné kousky. Okem je zběžně shlédl, ale udržel svůj vnitřní klid a předstíraje zaneprázdněnost je mlčky překročil a pokračoval rázně dále. 

    Pravá. Levá. Pravá. Levá. Pohyb jeho nohavic připomínal akt dominance dvou hadů, postavených do vertikální pozice. A nutno říct, že na první pohled dobře živených háďátek. ,,Křup" ozvalo se ze zátylku jednoho z nich a Jašek se chytil za koleno. Předstíral bolest, protože zjistil, že ho z opačné zastávky, už nějakou chvilku, pozoruje celkem hezká slečna. Hleděla na něj živíma očima, přes male kulaté brýle s černým obroučkem. ,,Jaké ho asi má?" napadne Jaška a tu už přijíždí vytopená tramvaj. On do ní nasedá a vzápětí odjíždí do vln metropole.

Slečna Šumáková a její koníček...

Dáša Šumáková byla objevem roku. Dlouhá léta trénovala kloktaní octem na čas. Nutno podotknout, že se tato disciplína podepsala nejen na její psychické stránce. Prakticky po roce usilovného kloktání, přišla o všechny zuby. Dáša se tomu ale jen smála, protože byla z dětství na různé trable zvyklá.

     V jejím dechu byl cítit štiplavý pach octa a bylo dokázáno, že když se zdrží v nějakém podniku déle než půl hodiny, začínají automaticky stoupat prodeje utopenců o třicet procent. Není divu, že si hospodští slečnu Dášu předcházeli. Čajíček tady. Kafíčko zase tam. Dáša byla v jednom kole.

  Jednou odpoledne stojí na zastávce tramvajové linky číslo 22. V kabelce malá lahvička s ústní vodou, která však ve svém vnitřku skrývá octové překvapení. Co kdyby to na ní náhodou přišlo a potřebovala si vykloktat? Dáša Šumáková byla také zakládající členkou spolku Kloktafariánů. Rastafari v kloktu, jak s oblibou říkala. Tak tam teď stojí na ostrůvku, když si všimla, že jí z opačné zastávky sleduje nějaký hnusný a upocený dělník. ,,No fuj", řekla si. ,,Takový smradlavec od soustruhu" a jazykem si přejela po hedvábné dásni, narušené krátery zbytků jejich vyhnívajících zubů.

   Oddechla si, když tramvaj odvezla toho upocence tam dolů do víru velkoměsta. Tam patřil. Tam bylo jeho místo. On tam a ona tady. Její místo bylo tady. Vždy bylo a vždy bude. Tím si byla jistá.

 Vliv rodiny v životě pana Jaška

Na cestě k domu spatřil ještě dvě. Byla přesně podle jeho gusta. Věděl co musí udělat. První povinnost a až potom potěšení. Tak ho to táta naučil. Však mu neuteče!

   Jašek měl ve svém životě dve velká dilemata. První se týkalo velikosti jeho přirození a to druhé přišlo v momentě, kdy se musel rozhodnout, zda se přidá na stranu pankáčů nebo skinheadů. Lákalo ho to na obě strany. Miloval svobodu a volnost a nějak intuitivně ho to táhlo k pankáčům. Jediná vada na kráse bylo hrabání se v popelnicích. Tuto oblíbenou pankáčskou aktivitu Jašek z duše nenáviděl a někde uvnitř jí skrytě pohrdal. Popelnice byla pro Jaška čistě nečisté místo.

Svou roli v rozhodování jistě sehrála i jeho rodina. O jeho pradědovi se říkalo, že byl u wehrmachtu. A protože byl skvělý hudebník, zastával v jednotce funkci ladiče pian. Během samotné války byl víc pijan, než ladič. No a když se potom vrátil z války domů, přivezl si sebou i cirhózu jater. Pak to šlo ráz na ráz a starý Jašek, už nestihl vysvětlit skutečné stránky té hrůzné ideologie svému synovi, načež zemřel a zanechal zde mnoho nezodpovězených otázek a jednoho rozvíjejícího se nácíčka. Mňaaau..

Už jako malý chlapec miloval zbraně a těžké boty. Hlavně kanady. V dětství se chtěl stát vojákem a rád hrával hru na politické vězně. Díky své povaze si s ním nikdo z ostatních dětí nechtěl hrát a tak musel hrát obojí. Jak dozorce tak vězně. Měnil u toho hlasy a občas mhouřil oko přes dno skleněné láhve a tvářil se u toho smutně jako Horáková. Byl velice chytrý a vždy dokázal vymyslet nějaký nový a důmyslný způsob mučení. Jednou si dokonce vyrazil přední zub telefonním seznamem. K vojsku ho nakonec nevzali a tak na revanš rozkopal lampu. Prý není dostatečně inteligentní na to, aby mohl držet zbraň. Rozhodl se, že to společnosti vrátí i s úroky a dal se k pankáčům.

   Jeho táta, starý Jašek, s rozhodnutím syna nesouhlasil a soustavně vyhazoval synovi použité jehly. Nechápal, že tyto slouží pouze a jen k navození bolesti. Ač byl pankáč lidé se mu smáli. Uprostřed hlavy pruh ze spletených dredů. Z každé strany trčí jedno ucho. ,,Hele vole, vždyť ty vypadáš jako Teletubbies" smali se mu spolužáci. Kanada. Miluje kanady a nesnáší vojáky. 

Ale tohle všechno je už dávno. Moc dávno. Dokonce ani jeho sestřih už není to co býval. 

Sedí v předsíni na židli před ním leží igelitová taška. Jsou to ve skutečnosti tři tašky, jedna hezky zabalená v druhé. V předposlední tašce leží kolíček na prádlo. Opatrně jej vyjme a chvíli na něj kouká. Potom si ho svižným pohybem připne na nos, nadechne se a z poslední igelitky vyjme její obsah.

Pravá a levá. Tu jsou. Jeho boty. Tak krásné. Nečistil je alespoň dva roky. Byly jeho. Ty boty mu byly vším. Miloval je a ony jeho.

Pokračování příště. :)