Uklidňuje mě to. Chutná to. Zabíjím tím čas. Nedám na kouření dopustit i když vím, že je to špatné. Budu se bít za práva kuřáků! Do doby než přijde první infarkt...
Tenhle příspěvek píšu ve spěchu. Nemějte mi to prosím za zlé. Na telefonu svítí posledních sedm procent baterie a.... ANO tušíte správně: Došli mi cigarety. Né že by se to snad stalo náhodou o tom žádná.
Jsem svědomitý kuřák. Vždy se večer přesvědčím, zda mám dostatečnou zásobu ,,kuřiva" na příští den.
Dnešek je ale jiný. Včera jsem si totiž novou krabičku nekoupil. Věděl jsem co se stane. Kámoš absťák se objeví a bude v mém mozku tlouct, jako exekutor nováček na dveře dlužníka. DEJ SEM MOJÍ DÁVKU lidský červe! Ráno tedy nacházím pár úmyslně zakutálených vajglů. Takzvané půlčáky.
Rychle to motám a chvěji se vzrušením. Baterka ukazuje čtyři procenta a moje nervozita pomalu vzrůstá. Stihnu to včas, ptám se?
Táta byl také kuřák. Prakticky si ho z dětství nepamatuji jinak, než že seděl a pálil jednu od druhé. Maminka ho za to čas od času okřikla. Ať prý s tím jde smrdět jinam. Nešel. A tak šel čas.
Táta dostal infarkt a když se vrátil z nemocnice, vyhodil všechno nezdravé. Z lednice zmizelo máslo a nahradil ho rostlinný tuk. Ještě teď si vzpomenu jak se nám táta vysmíval že jíme ty rostlinné ,,hnusy"
A najednou je to tam!
Tři procenta.
Proč děláme něco, na co není naše tělo uzpůsobeno a vědomě ho tak poškozujeme?
Proč se poučíme a napravíme až pod hrozbou smrti?
