Zábava perverzních. Sever ostrova Gran Canaria nabízí podivnou hru.

Takovou dovolenou si nepředstavoval. Jen pár hodin letu z letiště Václava Havla dělilo Tomáše k odhalení osoby, která může být a pravděpodobně je sériovým vrahem. 

Myslel si, že pobřeží ostrova zná dokonale. Dvakrát se mu ho podařilo obejít kolem dokola po svých. Tomáš Hajpa, kámoši oslovovaný „Hajpič“ se do té jeskyně dostal až napotřetí a to úplnou náhodou. Domluvené ubytování na jihu mu bylo omylem zrušeno majitelem (obsazeno jiným hostem) a tak se vydal hledat štěstí na sever, kde byla větší šance, že najde finančně přijatelné bydlení. 

A našel. 

Do Check-inu zbývalo pár hodin a tak si řekl, že se si udělá příjemnou procházku podél moře, protáhne ztuhlé kosti z letadla a trochu doplní zásobu vitamínu D.

A tam na ní narazil.

Tři metry vysoká. Celá z kamene. Jeskyně. Řekl si, že se podívá dovnitř, protože na jejím konci zářilo denní světlo. Vstoupil a pomalu došel na konec, zatímco pozoroval, zda objeví nějaké pozůstatky po rodu „Visitantus Bordelyacus“.

Neobjevil. Byla čistá.

Na konci jeskyně zahnula prudce doleva a začala stoupat směrem ven. Otevřený tubus pokrytý tlustou vrstvou písku. Necítil se na chůzi tubusem. Byl unavený z přesunů a v jeskyni byl stín, které jeho oči, po třech měsících života v tmavé Praze, potřebovaly. Kanáry byly zatím „až moc“ na jeho vjemy. Potřeboval pár dní na aklimatizaci. Hlavně na to ostré slunce. 

Otočil se směrem od světla a vidí, že na stěně jeskyně visí velké bílé ručičkové hodiny. „Tak přece jen 'Visitantus Bordelyacus', ale proč zrovna hodiny?“ A ještě ke všemu ukazují správný čas!

Pod hodinami papír velikosti A4 v laminátu a na něm text v angličtině. Pozvání do hry. 

Hry, která vám dle autora textu změní život. Obsah textu je komplikovaný a ač toho má Hajpič hodně nacestováno, anglicky hovoří komunikativně, musel by použít překladač, aby kompletně pochopil celý psaný text. On ale ještě nestačil aktivovat mobilní data na své španělské SIMce. 

Na A4 stálo zhruba toto: „Drazí přátelé vítejte ve hře, která může zásadně změnit váš život. 

Pokud se dobře podíváte, uvidíte , že se před vámi se v zemi nachází malá díra obklopená pískem“. (Skutečně tam je) 

„Pokud si na tu díru sednete a budete nazi, jeden z členů našeho týmu vám zastrčí malou kamerku na kabelu do řitního otvoru. Tato kamera se pohyby střev a orgánů dostane během krátké doby do močové trubice, odkud vám vyleze. V ten moment hra začíná“. 

Tak zvláštní věc nečetl ani během kurzu investigativní žurnalistiky, který ukončil minulý měsíc v jednom prestižním mediálním domě a na který musel tři měsíce šetřit. 

Pod jeskyní skutečně objevil nízkou chodbu, který vedla z pláže přímo pod onen otvor. 

Byla to hra a Tomáš je od narození hráč. Netrvalo dlouho, trenky letěly dolů a zadek usedl přímo na písčitý otvor v zemi. Na pláži nebyla ani dušička. Sledoval své tělo a byl připraven vyskočit, pokud ucítí, že se jeho těla dotýká něco, co by se ho dotýkat nemělo a seběhnout dolů do chodby a s „vkládačem“ se klidně i fyzicky utkat. Tohle se přece nedělá! Nebo ano, když člověk přijal podmínky tím, že na díru usedl? 

Byl zabraný do myšlenek a řekl si, že půjde, že vlastně neví, co tam dělá. Celé to bylo bláznivé a divné. 

Vzal do ruky kraťasy, stoupl si, začal je natahovat, když v tom mu do palce ťukne kus plastu. Koukne směrem dolů a z močové trubice mu trčí malý kabel, na jehož konci není jedna, ale rovnou dvě malé kamerky (mikro objektivy). Na úplném konci jedna a druhá zhruba centimetr od ní (!!!)

A CO TEĎ? 

Nález ho vyděsil a překvapil. Lehce za kabel zatáhl, ale on držel jako přibitý. Na tenkém modrém kabelu byla napsána jakási sériová čísla. 

„A co teď?“ pomyslel si 

Rozhodl se, že zůstane sedět, protože útěchou mu byl fakt, že tak tenká kamerka něco stojí a její majitel ji bude chtít zpět. To se potvrdilo zruba po třiceti, čtyřiceti minutách, kdy si vedle něj přisedl pár okolo čtyřiceti let. Muž a žena. Muž si sedl nalevo od něj a žena napravo. 

Žena sáhla do své kabelky a vytáhla z ní injekční stříkačku bez jehly, plnou žluté průsvitné olejovité tekutiny. 

Řekla španělsky: „Esto va doler“ ('Tohle bude bolet'), načež vzala do ruky Tomášův úd a žlutý obsah mu pomalu vstříkla do močové trubice. Přišla řezavá bolest, ale dala se vydržet. Žena uchopila kabel prsty a pomalu ho vytáhla. Než se Tomáš nadál a stačil se na něco zeptat, byli pryč. 

Seděl tam a v pánvi cítil řezavou bolest. Měl ale radost, že nemusí na pohotovost. Jak by se tam na něj asi dívali? 

Po chvíli vstal a vydal se po pobřeží směrem k hlavnímu městu Las Palmas. Jeho radost však netrvala dlouho. Před sebou na skále uviděl velkou vilu vínové barvy. Dole u schodů, které vedly po straně oné vily směrem nahoru byly na stěně opět ty stejné bíle ručičkové hodiny jako v oné jeskyni. A opět ukazovaly správný čas.

Je snad tam, kde ho chtějí mít? 

Krůček po krůčku vystoupal po schodech nahoru. Každý krok mu působil nepříjemnou bolest v tříslech. 

První co uviděl byla bílá povlečená postel a vedle ní na bílé zdi dřevěná deska vínové barvy a na ní, teď už tradiční, bílé ručičkové hodiny. Tentokrát s informativní A čtyřkou. Postel se nacházela přímo oproti hlavnímu vchodu domu a pod ní byl patnáctimetrový spád. Spád sledovaly dvě kamery. Na papíru bylo napsáno, že zde může člověk hru ukončit, pokud si nepřeje, aby se o jeho problému dozvěděli jeho blízcí. 

Ona postel tam byla proto, aby si člověk mohl utřídit myšlenky a poté případně - skočit?

Tohle musela vymyslet chorá mysl

Tomáš přemýšlel, kolik mužů už této nabídky „využilo“ a rozhodl se, že obejde celý dům kolem dokola. 

Na opačné straně objevil dveře jako ze Star treku. Na jejich straně opět bílé ručičkové hodiny a upozornění, že zmáčknutím zvonku se hra přesouvá do vnitřních prostor. Na to se ale Hajpič necítil. Zdálo se mu, že je každý jeho krok předem analyzován a že ho mají vždy tam, kde ho chtějí mít . 

Co neznali bylo jeho zanícení přijít věcem na kloub. Než se nadál, začalo se stmívat. Byla sobota večer, doba karnevalových oslav a lidé v celém městě se chytali do společnosti. Tomáš si řekl, že zjistí, kdo je majitelem onoho domu a tedy i všech ručičkových hodin, se kterými se doposud potkal. 

Co asi pan majitel dělá s videozáznamy skoků, které natočí jeho kamery? Cítil, že na něj přichází zimnice. Nemyslel si, že se ho žena z oné plážové dvojice pokusila otrávit. Věděl, že jeho tělo reaguje na látku, která se v oněch místech nikdy nenacházela a že stav je přechodný. Byl i trochu rád, že s nástupem zvýšené teploty mu začíná ubýhat čas rychleji. Sedl si a opřel se o skálu. Seděl tak, aby měl přímý výhled na cestu z domu. 

V půl desáté zastavila na cestě vínová dodávka. Z domu vyšel chlápek maximálně 160 centimetrů vysoký. V obleku a s krátkými blonďatými copánky na hlavě. Jeho účes vypadal v nasvětlení pouličních lamp jako námořní mina z druhé světové války. Z dodávky zněl temný song, populární na všech zdejších diskotékách.

Pohyboval se groteskně. Během chůze držel ruce podél těla a kolena zvedal vysoko do vzduchu. Ne automaticky, jako když pochodují vojáci. Dělal to uvolněně. 

Dodávka odjela. Tomáš osaměl. Tedy to si myslel do doby, než zjistil, že ho pozoruje pár zářících, průsvitných očí. Jako COŽE? Duch? Poprvé v životě a tady? 

Průsvitný chlap okolo padesáti pěti let, svítící, ale svým světlem neozařující skalnatou půdu okolo sebe (vím, zvláštní), kudrnaté vlasy. Sedí a dívá se na Tomáše. Ten necítí strach, byť je to jeho první setkání s podobným fenoménem. Cití smutek, neb má tušení, že se jedná o duši jednoho ze závodníků, kteří „soutěžili“ před ním. 

Ona zářící věc sleduje chvíli Toma a chvíli budku s prosklenými dveřmi, ležící pod hlavním cestou k domu. Zdá se, že na něco čeká. Tomáš vstává a ubírá se směrem k budce. Všimne si, že budka je od podlahy až po strop zaplněna malými tmavými cihlami. Zdá se, že se jedná o měď. V pozadí sedí průsvitná bytost, oběma rukama si podepírá hlavu a čeká. 

Skleněné dveře nejsou zajištěné. Tomáš je pravou rukou otevírá a levou udělá gesto pozvání. 

Onen svítící chlap se v mžiku promění do velikosti velkého zářícího brouka, vletí do cihel a začne je tavit. Taví a taví a když má vrchních 60% potavených tak, že jsou linky cihel zcela zdeformované, Tomáš znovu otevře dveře, ale tentokrát, aby ho nechal vyletět ven. Ona entita okamžitě vylétá a Tom je rád, že bude moci udělat srovnávací fotku na svůj mobil, jako důkaz. Roztavený materiál vs. neroztavený. 

Radost opět netrvá dlouho. 

Zjišťuje, že přišel o batoh s věcmi (Mobil, cestovní pas, oblečení) Kdy a jak netuší. 

Okolo sebe má pouze deku a tričko. Začíná horečka. Když zavře oči vidí malé kreslené opičky běžící v šedivých dunách s barevnými (modrými) větrníky nad hlavou. Na duchách jsou žluté symboly virů. 

Cítí, že potřebuje pomoc a tak hledá zdravotní pohotovost.

Nalezne ji v malém obchodním centru. Opět povlečená postel.Na povlečení je tentokrát znak Kanárského záchranářského systému (SUC). Vedle postele moderní počítač MAC.  Z něj vedou kabely, které končí nalepovacími EKG elektrodami. A oproti počítači, na stěně... Ano, hodiny. Bílé ručičkové hodiny na vínovém podkladu. Tentokrát žádná A4. Pouze čas. Aktuální samozřejmě. 

Hodiny jsou na zdi obchodu s moderním uměním. Vrchní část zdi obchodu (20%) tvoří průhledné luxfery. 

Zbytek jsou bílé mramorové oblé cihličky spojené k sobě půl centimetrovým páskem zlata. Každá mramorová cihlička má na sobě vybledlé telefonní číslo plné nul a osmiček, které tam zanechali zájemci o koupi zlata. 

Záludný detektor kouře 

Odkudsi přichází korpulentní záchranář ve svítivé kombinéze a připevní Tomášovi EKG nálepky na hruď. 

Když je vše na svém místě, na detektoru kouře, umístěnému na konci postele se rozsvítí červená dioda. 

Že by kamera? 

Nad postelí najdeme 3 světla. Dvě mají zářivky a třetí stroboskopickou výbojku za sklem. 

Tomáš si začíná dávat 1 a 1 dohromady a ptá se zdravotníka, která světla mohou ovládat a zda je možné ovládat onu silnou výbojku. Dostane se mu odpovědi, kterou tušil. Dvě světla se ovládají vypínačem, velká výbojka se nedá ovládat ničím. „Na co tam to světlo tedy je?"“ podiví se Tom a záchranář není schopen na jeho otázku odpovědět. 

Drahé počítače, postele v nákupních centrech, silná světla nad lůžky, která nemohou být zdravotníky ovládána, detektor kouře, který červeně zasvítí pouze v momentě, kdy na něj Tomáš ukáže prostředníček a po zbytek času zůstává tmavý. 

Týpek z domu přivádí muže v jeskyni do neštěstí, ti pak jdou na pohotovost do nákupního centra a pokud jsou starší 50 let nebo zrovna probíhá stream, bývají usmrceni reversním výbojem. Celé je to nasvětleno výbojkou k jejíž ovládání nemají lidé ze záchranky přístup, natočeno na kamerku skrytou v detektoru kovu a následně prodáno za velké peníze na Dark webu. 

A díky tomu si pan majitel udržuje vysoký životní standard, zatímco jeho oběti pateticky taví kousky jeho majetku ve snaze pomsty. 

Hajpa - hajpa