Zpověď pedofila. „Více než pedofilů by se rodiče měli bát příbuzných“

Na Matouše jsem zcela náhodou narazil v jedné facebookové diskusi. Zcela otevřeně se přihlásil k tomu, že je pedofil a stejnou informaci má uvedenou v záhlaví svého profilu. O své sexuální náklonnosti k malým chlapcům hovoří zcela otevřeně. 

Začneme od začátku. Můžeš krátce vysvětlit, jak jsi vyrůstal a kdy nastal ten moment, kdy sis uvědomil, že tě přitahují děti?

Vyrůstal jsem na malé vesnici v běžné rodině. Díky tomu a skutečnosti, že jsme doma moc jako rodina nefungovali, tak jsem hodně času trávil v turistickém oddíle a pak v klubu vojenské historie. Poznávání mé vlastní preference bylo trochu oklikou. Již od nějakého dvanáctého roku jsem věděl, že se mi líbí kluci a tak jsem se identifikoval jako gay. Koneckonců kluci kteří se mi v pubertě líbili byli zhruba mého věku. Že je něco jinak jsem si uvědomil až později, kdy už jsem stárnul, ale ta horní hranice preferovaného věku se neposouvala. Bylo mi tehdy asi 23 let, když jsem si to naplno přiznal.

Měl jsi někdy vztah s dospělým mužem?

Tady bych asi nemohl použít výraz muž, protože moji partneři byli obvykle kluci od 15ti let. Můj nejstarší přítel měl 22 let. Čím jsou kluci starší tak pro mne ztrácejí tu krásu a tu jiskru, kterou máme když jsme mladí. Představa, že bych randil se svými vrstevníky mne nijak neláká. Nejde jen o stáří fyzické, ale i to duševní.

Jak ses cítil, když sis uvědomil, že se ti líbí mladí chlapci?

Docela dlouho jsem s tím bojoval, pořád jsem se zkoušel chlácholit, že se ve mně jen bouří hormony, když se otočím za někým komu ještě nebylo 15 a že to přejde. Bál jsem se toho, že bych snad mohl být jedním z těch zvrácených úchylů, co zneužívají děti... Říkal jsem si, že já přece nejsem zlý. Tak jsem to totiž vnímal, protože takový obraz společnost předává dál a také ze začátku nebylo s kým si o tom promluvit.

Zmínil jsi horní hranici preferovaného věku. Jaká je ta tvoje?

Primárně se mi líbí kluci od 6 do 12ti. Pak už s věkem ta atraktivita pomalu klesá a když mne zaujme někdo kolem dvaceti, tak bych to považoval za náhodu.

Na svém profilu píšeš, že jsi pedofil. Většina lidí s tímto zaměřením se za svou orientaci stydí, či mají strach, aby to nezjistilo okolí. Tebe to očividně netíží. Proč?

Tíží mne to pořád, pokaždé, když se s tím někomu přiznám tak mám pocit, jako bych měl hrudník ve svěráku a bojím se jak to vezme. Když by to vzal špatně tak jsou pro mne ty následky často až dost nepříjemné. Zažil jsem výpovědi ze zaměstnání i z nájmu, nadávky a také pár napadení. Dokonce si v mém minulém zaměstnání dal kolega tu práci, že obešel čtvrť kde jsem bydlel a varoval přede mnou ve všech podnicích kam jsem chodil... Takže pokaždé mám reálně existenční strach, když o tom mluvím. Zároveň si ale vzpomenu na to, jak jsem se cítil já sám, když jsem se s tím v sobě pral a nejhorší na tom byl ten pocit osamění a že ti nikdo nerozumí. Mne osobně v tom pomohly stránky spolku ČEPEK (Česká pedofilní komunita), kde jsou jednak informace, ale i fórum kde člověk anonymně může mluvit s lidmi co jsou na tom stejně. Osobně se tím netajím právě proto, když by někdo další potřeboval radu a nebo se o někoho opřít a moct si za tím představit konkrétního člověka a příběh. Což se děje a mám z toho radost. Druhým přínosem tohoto vystoupení z komfortní zóny je to, že i lidé kolem mne zjistí, že pedofil automaticky není žádné monstrum a má možnost si vyvrátit určitá dogmata. Koneckonců LGBT komunita nezískala pochopení tím, že by se skrývala pod kámen, ale tím, že byli vidět.

Výpovědi ze zaměstnání, fyzické útoky. Musíš být silný člověk, abys tohle všechno ustál. Co ti v životě pomáhá?

Snažím se udržovat si zdravé sebevědomí. Například dobrovolnickou prací s lidmi na ulici, sběrem a výměnou jehel a vůbec se snažím být užitečný pro druhé. Když pak všechny ty negativní reakce okolí nutí se cítit strašně tak se stačí zamyslet a víš, že je z čeho mít dobrý pocit. Pak jsou tu přátelé se kterými něco podniknu a paradoxně jsou mezi nimi i tací, co to o mně věděli dříve, jak já sám. A navíc, když je nejhůře, tak to jistí nějaká dobrá kniha, ta vždy dokáže nakopnout. Také je vzpruha má práce číšníka.

To zní zajímavě. Jak to o tobě mohli někteří přátelé tušit dříve, než ty sám?

Lidé nejsou hloupí a zejména kolegové v práci si všimli komu nejvíc věnují pozornost, když mezi hosty byla nějaká rodina s dětmi. Nebo si prostě jen všimli, za kým se na ulici otáčím.

Jak často v životě narazíš na člověka se stejným zaměřením? Poznal jsi někoho takového?

V osobním životě se mi to stalo jednou, kdy za mnou přišel kolega a svěřil se mi, že se mu líbí holčičky ve věku 4-6 let. Většinou se pak s podobnými lidmi setkám na netu a nebo díky stránkám ČEPEKu. Pár lidí z internetu jsem poznal i osobně, ale většinou si všichni úzkostlivě střeží svou identitu. Bojí se toho, že by je někdo mohl poškodit, třeba u rodiny nebo sousedů. Veliká část z nás pracuje také jako učitelé nebo vedoucí a tam by samozřejmě takový coming out nebyl žádoucí, protože ta práce je něco co je naplňuje a za mne jsou v ní moc dobří.

To mi připomnělo vtip: Jaký je rozdíl mezi učitelem a pedofilem. Pedofil má ty děti opravdu rád. Píšeš, že jsi v kontaktu s lidmi ze skupiny Čepek. Jak se díváš na ty, kteří nechají své choutky propuknout „na plno“ a s dítětem navážou fyzický sexuální vztah?

Vtip to dokonale vystihuje. Nijak s tím nemohu souhlasit a naštěstí ani většina z nás. Sám jsem byl v minulosti podat na policii výpověď proti jedinci, který se mi příznal, že udržuje sexuální styk se dvěma dívkami ve věku 6 a 9 let. Dítě není v pozici, aby mohlo s něčím intimním dát informovaný souhlas a i když se jim ten sexuální kontakt může v danou chvíli líbit a připadat jim příjemný, tak nesmíme zapomenout na to, že dítě zestárne a pak si spočítá kolik je dvě a dvě. Pak zjistí, že člověk kterého měl rád a kterému věřil, jej vlastně jen využil a podvedl. Na to nesmíme zapomínat...

Zkus na chvíli zapomenout na své fyzické tělo. Na kolik let se cítíš „uvnitř“?

Na to je těžká odpověď, ale na své roky určitě ne, řekl bych že jsem pořád v pubertě. Fyzický věk je strašná věc, mně je 32 a už to člověka svazuje k nějaké vážnosti a důstojnosti, která nás svazuje a přitom bych nejraději pořád skákal do kaluží a válel se ve shrabaném listí... o lumpárnách ani nemluvě. Dospělost je nuda a řekl bych, že dospělákem jsem jen když je to nutné, když můžu, tak se rád na chvíli zase stanu malým, třeba když hlídám děti kamarádce.

Odpůrci LGBT a příznivci konspiračních teorií často hovoří o tom, že dalším krokem bude legitimizace pedofilie, jako něčeho, co je normální. Otázka legitimity asi není na místě, protože statistiky jasně ukazují, že pachatelé sexuálního násilí na dětech jsou lidé se sexuální preferencí na dospělé osoby. 

  Co si myslíš o argumentech těchto osob?

To je pravda, podle odborníků až 90% zneužití provedou osoby sexuálně normální, pro které je dítě jen zástupným objektem k uspokojení. Navíc, když si k tomu připočteme fakt, že 60% zneužití proběhne v okruhu rodiny, tak víc než pedofilů by se rodiče měli bát příbuzných.

Odpůrci LGBT rádi používají termín Overtonovo i když celkem pochybuji, že znají význam. Obecně si myslím, že tyto postoje pramení hlavně z absence pokory a nízkého vzdělání. Tím ovšem nemyslím vzdělání akademické, ale obecně nějaký rozhled a celoživotní touze se dozvědět něco nového. Pak by zjistili, že se bojí zbytečně, ale narozdíl od tebe se neptají, ale raději ustrnou kde jsou a odsoudí. K tomu patří i ta osobní pokora, chybí jim sebereflexe k tomu, aby si přiznali, že nemusí mít pravdu. Jejich negativní postoj jde tak daleko, že hledají sebemenší záminku jak odmítnout jakýkoliv fakt, sebevíce je absurdní. Například, poukáže-li se na studie a odborníky tak se v jejich očích jedná hned o vědce podplacené nějakou nadnárodní lobby. Je to hloupé takhle kolem sebe jen kopat.

Myslíš, že kořen pedofilie tkví v nemožnosti stárnout úměrně k fyzickému věku?

Co jsem četl tak se většinou pedofilie bere jako vrozená. Nemám proč to zpochybňovat, ale zároveň mne zaujala myšlenka toho, že pro ni musel být nějaký spouštěč v dětství. A tím nemyslím nějaké zneužívání a trauma ve stylu padesáti odstínů šedi, ale třeba jen nezájem a opomíjení ze strany rodiny. Že pak vlastně stavíme na piedestal a hledáme to, po čem jsme toužili sami. Nevinnost, radost a štěstí.

Dobře, ale jaké místo má sexuální vzrušení ve společnosti nevinnosti, radosti a štěstí?

Na tohle odpověď nemám. Já svoji orientací prožívám spíše emočně a takhle jsem o tom moc nepřemýšlel. Z hlediska přírody by to dávalo smysl, protože při rozmnožování více druhů se samci snaží předat geny mladším samičkám pro šíření své DNA, ale to pak naráží na to, že se mi líbí chlapci. Na tohle odpověď ani teorii neznám. 

Zdá se, že máš své preference pod kontrolou. Existuje nějaká věc, kterou by naše společnost mohla udělat, aby se lidé jako ty cítili lépe?

Stačilo by, aby se společnost nebála neznámého a když narazí na něco takového, vždy pokládalo otázku "proč?" tak dlouho než se dostanou k pravdě. Obecně by ale pedofilům pomohla třeba úprava zákona ošetřujícího dětskou pornografii. Mnoho pedofilů používá k sebeventilaci pornografické povídky, animované materiály a nebo materiály s jedinci plnoletými a jevícími se mladší, ale i tato pornografie bez oběti je u nás nelegální. Přitom její užití vede k uklidnění hormonů.

*Matouš souhlasil se zveřejněním svého skutečného jména a podoby.