Královna Alžběta zemřela. Je opravdu nutné pokračovat v trendu fetišizace osobnosti?

Princ Charles se třásl na trůn, jako levný rosol v lahůdkářství. Proč je třeba jeho příkladu následovat?

Osobně jsem poznal šéfa Buckinghamské ochranky. Cestoval s rodinou a chvíli trvalo, než se mi svěřil. 

Podle jeho slov je Charles, nový král, prospěchářká a mírně labilní osobnost. Prý není tak povahově zkažený, jako Charlesův otec Duke odkudsi, snad z Wellingtonu? Přesné informace Vám, Vážní čtenáři nedokážu říct, protože mě královské, prezidentské, ani jiné rodiny nezajímají. 

Proč? Jednoduše proto, že nesouhlasím s kultem fetišizace osobnosti. 

Rozumím tomu, že potřebujeme schopné lídry. Rozumím tomu, že potřebujeme inteligentní a především průbojné existence, které dají ostatním v našem národu příklad a budou je vést v čase tmy. Čemu nerozumí je všudypřítomná fetišizace osobnosti. Podívejte se na příklad Václava Havla. 

Ten člověk chodil do hospody i přes to, že byl prezidentem. 

Jasně, můžete říct, že v devadesátkach bylo všechno lehčí a nadnesené..

Má otázka je, proč by v dnešní době nemohly být věci stejně nadnesené jako tehdy? Proč by nemohl prezident země jít na pivo, stejným způsobem, jako to dělali někteří z jeho předchůdců?

Odpověď je jednoduchá. Nemohou. 

Časy se mění a je třeba myslet na to, že pokud je někdo demokratický prezident, který stojí na straně jednotné EU, takový člověk čelí a bude čelit bezpečnostnímu riziku. 

V devadesátkach bylo vše volné. Putin byl řadovým členem ruské tajné služby a žili jsme svobodný, ničím a nikým nerušený život. Mohli jsme k klidem nadávat na veřejného nepřítele číslo 1. Na cigány, pít pivo za dvacku a být v pohodě. V našem novém rozehřátém teplíčku,. darovaným nám skupinou skalních komunistů, kteří se rozhodli v rozhodujícím čase nebojovat. 

 Jejich rozhodnutím, jsme zachránili tisíce životů, oni je zachránili. 

A to všechno “stálo„ na přítomnosti jediného člověka. Dramatika, který miloval ženy i přes to, že byl zadaný, člověka, který běhal v alkoholovém opojení po pražském hradě a chlubil se tím, čeho demokracie dosáhla ve svobodné společnosti. 

Prezident Havel byl jednoznačně proti kultu fetišizace osobnosti. Jeho návštěvy hospod bez nutné ochranky, toho byly důkazem. 

Královna Alžběta nevystrčila noc z paláce. Nový král Charles bude její kroky nepochybně následovat. 

Opravdu potřebujeme silné vůdce, kteří se schovávající za policejní ochranu? 

Opravdu potřebujeme „vůdce “, kteří schvalují fetišizaci osobnosti, jen proto, aby jim stát, potažmo daňoví poplatníci “přihráli„ použitý Mercedes nebo “náš„ (rozuměj) německý Superb? O pravidelném platu ani nemluvě. Chceme lidí, kteří se zabarikádují uvnitř Hradu a kteří létají na zahraniční návštěvy tryskáči mrtvých miliardářů? 

Fetišizace osobnosti se nevyhýbá žádnému odvětví. 

Otázkou je, do jaké míry ji budeme respektovat a budeme “součástí hry “. 

Já mou účast odmítám. 

Přidáte se?