Byl jsem okraden agenty španělské policie o doklady.

Policie na Kanárských ostrovech: Ať se prý vrátím do své země. A hned na to mi vezmou jediný doklad s kterým tak mohu učinit.   

Byl čtvrtek odpoledne a já seděl na poklidné pláži na jednom z Kanárských ostrovů. Slunce pálilo, sledoval jsem psa běžícího  za míčkem a užíval klidného dne. Do začátku druhé fáze karantény zbývaly tři dny. Kde se vzalo tu se vzalo auto španělské vojenské policie. (Guardia Civil) Stálo nad námi na skále, přímo nad pláží. Jakýsi zelený mužík seběhl na pláž a cosi zuřivě gestikuloval, zatímco ten druhý zelenáč spustil hlášení do amplionu, že máme okamžitě opustit pláž a dojít k jeho vozu.

 První zelený mužíček ke mě mezitím došel a říká mi ať se okamžitě obléknu, že toto není nudistická pláž a že být nahý na pláži je zakázáno. Já jako hmnoletý nadšený nudista jsem mu odpověděl, že jsem si jistý, že být nahý ve veřejném prostoru zakázáno není. On trval na svém a já si bohužel nemohl vzpomenout na nic co jsem o tom kdy četl. Oblékl jsem se tedy a vydal se cestou ke skále následován asi deseti ostatními lidmi, kteří byli též "lapeni".

"Nesrovnávej se s ostatními lidmi, srovnávej se s tím, kým jsi byl včera."

Jordan Peterson

Po příchodu k autu pokládám batoh na zem a čekám co se bude dít. Zatím si policisté dělají fotky občanských průkazů a pasů přítomných návštěvníků. ,,Co s tím budete dělat? Dostaneme pokutu?" ptá se jedna žena. ,,Od nás ji nedostanete," řekne arogantním tónem policista. ,,My to pošleme na radnici a ta potom rozhodne kolik zaplatíte." Na ženu která se ho tázala se během svého monologu ani nepodívá. ,,A teď ty! Doklad totožnosti." Já na to: ,,Abych dostal pokutu 600 euro?" A on že jo. Tak jsem jim slušně a s klidem řekl, že jim žádný doklad nedám, protože pokutu nechci. Mlčky se mezi sebou dohodli, že si mě nechají nakonec, jako takovou třešničku na dortu. Marné bylo vysvětlování přítomných lidí, že veřejná nařízení jsou zmatená, dají se vykládat mnoha způsoby a lidé jim často nerozumí. Agenti dál plnili svůj úkol bez špetky empatie. Jako jeden velký zelený stroj.

Když odešel poslední rozčarovanýpár otočila se pozornost na mě. Bylo mi vedro a začínal jsem litovat proč jsem jim jednoduše neutekl druhou stranou přes skály. Oběma policistům bylo přes padesát let a vím, že bych se jim v tom terénu bezpečně ztratil. ,,Dej mi své doklady", říká policista hrubým hlasem. ,,Nedám!" odpovídám. Ten menší a pupkatější z mužů se na měvražedně zadíval přes své malé dioptrické brýle. Pokud bych pořádal konkurz do filmua hledal postavu zlého skřeta, vyhrál by ho s převahou tento muž. ,,Kdyz ti to nestačí říct takhle, nenuť mě, abych ti to řekl jinak", řekl policista potkanímtónem. ,,Řekněte mi to jinak", odpovídám načež policista vytahuje teleskopický obušek a rázným pohybem ho otevírá. Ten pohyb byl tak silný, že vymrštil obušek z jeho ruky přímo do prachu pod něj. Zjevně vyděšen se pro něj shýbá a to přímo k mým nohám. Tak blízko k mépodrážce. Ještě že jsem hodný kluk. ;)  Tato neočekávaná trhlina v policistově "perfektním" zásahu má za následek lehké uklidnění situace. Už mě nechce bít. Sice se ještě několikrát naprázdno napřáhne obuškem, ale prvotní agresivita je ta tam.

 ,,Létám na Kanárské ostrovy již 13 let", vysvětluji klidným hlasem a nejsem si jistý zda někdo poslouchá. Posledních několik let jsem si zvykl na systém rok v bytě s elektřinou a teplou vodou a rok "na divoko" ve stanu někde v přírodě, schován daleko před zraky všech. Ve velkém barelu natřeném tmavou barvou si ohřát na sluníčku vodu a následně se jí polévat. Každý z těch životů má své klady i zápory. Například víte, že stisknutí tlačítka odnese Váš výkal kamsi do hloubi kanalizačního potrubí a už se s ním nikdy nesetkáte. Adios, pozdravuj boha moří. Naopak u života "na divoko" se musíte o své výkaly postarat, tedy je i odnést. Nutí Vás to přemýšlet nad moderními výdobytky doby.

 ,,No tak, co bude? Doklady!", vytrhne mě z přemýšlení hlas mužíčka v zeleném. ,,Když nám to nedáš sám tak si to vezmeme", řekl druhý z nich a rychlým pohybem otevřel vrchní kapsu batohu a a mrštně vytáhl mou peněženku, začal se jí probírat, bral do ruky kartu po kartě až nalezl tu s mou fotkou a nápisem Czech republic. Vítězoslavně zdvihl občanku nad hlavu a s úsměvem pronesl: ,,Tak ty nám jí nedáš?" Bylo to porvé na naposledy kdy jsem ho viděl se usmívat. Poté co si udělal fotku mého občanského průkazu ho společně s peněženkou vrátil do vrchní kapsy batohu. ,,A teď odsud vypadni!" řekl muž s obuškem a rozhodil přitom ruce jako by odháněl toulavého psa. ,,Ale já jsem tady doma. Támhle koukejte! Vidíte tu jeskyni? Tak ta je, na následujících několik měsíců, mým domovem."

,,Seber se a běž.", řekl na to muž s obuškem. ,,Je zakázáno kempovat na pláži." ,,Ja ale nekempuji. Já tu oficiálně bydlím." Ve Španelsku je možné se zaregistrovat (díky boletinu B.O.E - Boletin oficial de estado z roku 1997, artiklu 3.3) prakticky všude. V jeskyni, na lavičce... Boletin říká, že místo bydliště by mělo, ba přímo musí reflektovat realitu dotyčného člověka a v nejextrémnějším případě povoluje zaregistrování (Empadronamiento) i bez úplné střechy nad hlavou.

Oba policisté na mě zírají a pak jeden z nich řekne: ,,Tak ty si myslíš, že jsi chytrý?"(Listillo) ,,Proc se nevrátíš do své země?", zeptá se agent a tu stejnou otázku si vyslechnu snad ještě desetkrát, protože zkrátka nedokážou pochopit, že repatriační lety uz skončili a současné ceny letů jsou nelidsky přemrštěné.Říkám jim: ,,Zadržte mě. Pokud jsem udělal něco špatného, tak mě prostě odvezte." Po chvilce ticha říká jeden druhému (tak aby to nebylo slyšet): ,,No tenemos nada." (Nemáme nic) Nemají tedy nic aby mě mohli zadržet. Opakuji znovu svou výzvu, spojuji zápěstí k sobě a zvedám ruce nad hlavu. Již nějakou dobu sedím vedle auta, protože je hrozné vedro.

S vědomím, že jsem se ničeho nezákonného nedopustil jsem rozhodnut nechat se zadržet a ihned po příjezdu na policejní stanici požádat o "Habeas corpus." 

"Habeas corpus"

Pravidlo či zásada Habeas corpus spočívá v tom, že každá zatykaná osoba má právo na rychlé předvedení před soud(ce), aby se tento rozhodl o (ne)oprávněnosti zatýkání.

Zhruba před týdnem jsem četl článek o velkých demonstracích v Barceloně při kterých byli demonstranté poučení, aby v případě neoprávněného zadržení použili magickou formulku "Habeas corpus."

Zákon říká, že když ho některý ze zasahujících policistů uslyší, neprodleně zastaví proceduru a předá všechny podklady o zadrženém do rukou soudu. Soudce má potom 24 hodin na to aby rozhodl, zda zadržení bylo legální nebo ilegální. V prvním případě zůstane zadržený tam kde je a v opačném případě bude ihned propuštěn na svobodu.Jsem si jistý, že neexistují zákonné důvody pro mé zadržení. Proto sedím na zemi s rukama nad hlavou. ,,Tak běž alespoň za támhletu silnici", řekne jeden z nich a rukou ukáže na vrch skalnatého kopce po jehož špičce se kulatí malá asfaltka. ,,A co bych tam dělal? Tam nebydlím", oponuji. ,,Říkám ti, že ty v jeskyni nemůžeš bydlet", konstatuje policista. ,,Proč mi říkáte něco co není pravda?" ptám se.,,No dobrá, když nepůjdeš sebereme ti všechno jídlo." To co právě řekli znělo tak absurdně, že jsem si obsah těch slov uvědomil až za několik hodin potom, co se naše cesty rozešli. Pak mě "zelenáč" posílal za sociální pracovnicí. Jo. Ve čtvrt na šest odpoledne, když moc dobře ví, že ve Španelsku pracují jen do tří. A vůbec, jsem v jeskyni řádně přihlášen tak jaképak řeči?

První z policistů otevřel zadní dveře služebního vozu, natáhl si plastové modré rukavice s úmyslem odebrání mé igelitové tašky s kusem bagety a půlkou nedojedeného banánu. Poté kdosi z nich řekl: ,,A nebo ti vezmeme doklady a ty si pro ně přijdeš do 30 km vzdáleného města." Jak řekli tak udělali. V okamžiku vytáhl druhý z agentů mou občanku z batohu s rychlostí jakou by mu mohli závidět i kapsáři v madridském metru. Nasedl na místo řidiče a potom oba odjeli.

Vydal jsem se na nejbližší policejní stanici (Policia Nacional) kde mi bylo řečeno, že náhradní doklad totožnosti vydat nemohou, protože podle mého svědectví není má občanka ztracena ani zničena, ale mají ji oni. (Guardia Civil) 

I když je to podle jejích slov ilegální, protože doklad totožnosti je majetkem státu který ho vydává. Odkazují mě tedy na soud kde následně podávám trestní oznámení na dotyčnou hlídku. Mám zapsanou SPZ jejich vozu. 

Pro shrnutí: Byl jsem tam sám protože všechny ostatní nechali odejít a nemám ani žádný audiovizuální záznam toho skutku.Nepoužívám mobilní telefon z důvodu velké návykovosti na sociální sítě.

"Život bez mobilu mi vrátil skutečný život."

Jak by se mi teď kamera v mobilu hodila. Naštěstí se potkám se skutečným hlupákem v průměru jednou za deset let, to potom stojí za to a dějí se zvláštní věci třeba ta, že píšu tento blog. Své návštěvy služeben ozbrojených složek jsem ukončil na pracovišti dopravní vojenské policie (Guardia Civil trafico), kde mi jeden z korektnějších agentů zavolal na služebnu do 30 km vzdáleného města a hovořil se stejným policistou který mi občanský průkaz sebral. Dle jeho slov ho vyfotil a potom vrátil. 

Pokud budou říkat, že mě žádným teleskopickým obuškem neohrožovali, budu se ptát kdy naposledy agent obušek použil. Pokud tomu bylo dlouho budu se ptát co na něm dělá ten prach z horniny co se na něj dostal v momentu kdy mu vypadl z ruky. Pokud budou říkat, že jsem jim můj občanský průkaz dal dobrovolně a že mě neprohledali, zeptám se jich co dělají jejich daktiloskopicke otisky na všech kartách v celé peněžence. A pokud řeknou, že mi ho vrátili tak řeknu, že lžou! Jsou to lháři, kteří mi několikrát opakují ať se vrátím do země původu a následně mi zabaví jediný doklad totožnosti na který mohu vycestovat. No mají ti zelenáči nějakou logiku?

Jediné co by dokázalo má slova je detektor lži. Nedělám si žádné iluze a proto vím, že ho soudce vyloučí jako nadbytečný.Budu to tedy nakonec já kdo bude muset uhradit všechny soudní výdaje. Toto není pohádka s dobrým koncem kde hrdinové dělají správné věci. Toto je život i když jednu shodu s pohádkou má. Ozvat se proti nespravedlnosti, neznalosti nebo hlouposti správnou věcí určitě je. A co víc? Ne nadarmo se říká, že karma je zdarma.

 Já tomu věřím.