Jste vězeň, ale vlastníte univerzální klíč, který vám otevře skoro všechny mřížové dveře ve věznici. Latinská Amerika, říkáte si. Omyl! Vazební věznice Praha - Pankrác!
Celé to začalo před více než deseti lety. Jako poslušný vězeň, jsem byl zařazen do pracovní čety, ve vazební věznici Praha - Pankrác.
Byl jsem zařazen do kuchyně. Jako úklidář. Vyfasoval jsem malý klíček, který sloužil k ovládání nákladního výtahu. Tímto výtahem jsem vyvážel kuchyňský odpad. Používal jsem stejný kontejner, který používají i ostatní pracoviště věznice.
Uniforma z kontejneru
První překvapení na sebe nedalo dlouho čekat. Jednou odpoledne, při pravidelném vyvážení odpadu, jsem v jednom z vyhozených pytlů, zahlédl něco povědomého. Musel sem se podívat ještě jednou. Nemohl jsem tomu uvěřit. Byla tam! Celá špinavá. Politá kávou. Modrá košile sboru vězeňské služby. Vypadala jinak. Všechna autorita byla pryč. Byl to jen špinavý cár modré látky.
Jedno jí však zůstalo. A to nášivky. Celkem tři. Dojel jsem do kuchyně pro nůž a všechny nášivky poctivě odpáral. Chtěl jsem si je pronést do,, civilu", jako malou nostalgickou vzpomínku. Hned druhý den jsem při pohledu do kontejnerů zjistil, že ta moje práce, nebude zas až taková nuda. Další košile, tentokrát dvě. Musím přiznat, že o nášivky nebyla nikdy nouze. To že je vlastním, se rychle rozkřiklo a ostatní vězni za mnou začali chodit a ptát se, zda jim nějaké ty nášivky prodám.
Říkám, fajn hoši ... Cena 1 krabička cigaret značky Start. To byla má cena.
Abych to zkrátil. Za necelé tři měsíce, se podařilo dát dohromady kompletní uniformu příslušníka vězeňské služby. Bez obušku a zbraně pochopitelně. Jediné co mě dělilo mezi mnou a ,,nimi", byl klíč. Takže jsem se rozhodl, že si jeden pořídím.
Klíč se kterým otevřete úplně všechno
Existuje jedno tajemství. A tím je katrový klíč. Slangově Katrák. Byl to klíč, který měl u sebe každý dozorce a který dokázal otevřít všechny mříže na oddělení. V celé budově. Cena? Tři krabičky cigaret Marlboro.
Tenhle klíč se dal využít k praktickému účelu. Šli jste například vydávat stravu na oddělení vazby a zjistili jste, že jste nějakou náhodou zůstali zablokování uprostřed dvou mříží. Žádný dozorce v doslechu, takže si prostě pomůžete sám a zámek otevřete.
Onen klíč se tak stává nadstandardní pracovní pomůckou, která vám ušetří hodně čekání, během výdeje stravy. Také se ale pro vás může stát katem, protože pracovníci oddělení vnitřní kontroly (prevence stížností), provádějí prohlídky a soustředí se také na tvar klíčů. Pokud ho u vás najdou, tak putujete na ,,díru" a po té následuje automatický odjezd. Směr horší budoucnost, nálepka útěkáře.
Během výdeje stravy bylo třeba vynést barely s jídlem, na výdejní místo o patro víš. Mříž pochopitelně zavřená. Volám : ,,Pane dozorce! " Nic. Zkouším to ještě jednou. Zase nic. Chvilku počkám a pak si pomaličku otevřu onu mříž. Vezmu barel do ruky a když procházím okolo kanceláře dozorce, vidím jak sedí u stolu, nohy nahoře a čte knížku. Po výdeji stravy přijdu do kanceláře dozorce a poprosím ho, zda by mi mohl otevřít spojovací mříže. Dozorce se na mě zadívá přes své husté obočí a skrze zuby laxně procedí: ,, Semecký, vždyť máš klíč, tak si otevři sám a neotravuj". Záležitost uzavřena. Caso cerrado. Posléze jsem pochopil, že mě musel vidět na kameře, když jsem si poprvé otevíral. Holt jsem si nedal pozor a on měl jestřábí oko. (Tímto ho zdravím)
V té době byl šéfem oddělení prevence stížností současný ředitel vězeňské služby Dohnal.
Zhruba po roce mého pracovního zařazení, jsem byl zkontrolován dvěma příslušníky vnitřního vyšetřování. Pořád jim nešlo do hlavy, jak může někdo, kdo nemá oficiální povolení k volnému pohybu po věznici, chodit vyhazovat odpadky do zóny, kam můžou odsouzení pouze v doprovodu příslušníka VS, či na zvláštní povolení.
Asi tak za týden, jsem byl pozván, oddělením stížností, k podání vysvětlení. Přítomný příslušník jménem Vráťa (pro ostatní dozorce Vráťa-podvraťák), přede mě položil výpověď s mým jménem. Říkám mu: ,,Ne ne tohle podepisovat nebudu!" Už první věta: ,,Výtahem jsem jezdil sám, bez kontroly proviantních pracovníků", mluvila sama o sobě. Tak tam tak sedím, zírám na tu snůšku nesmyslů a říkám si, kdo je tady vlastně zločinec. Já nebo on?
Takže jsem společně s Vráťou podal výpověď, kterou neublížím nikomu z účastníků celé šarády.
Nepomohlo ani Vráťovo vyhrožování, že mě zařídí, abych nebyl propuštěn na ,,půlku" (Propuštění po polovině trestu). Během výslechu se zastavil i Dohnal a když zjistil, že ,,nespolupracuji", nebyl vůbec nadšen.
Během svého působení ve vazební věznici Praha Pankrác, jsem pochopil, že to není místo k převychově. Každý ze zaměstnanců, si tam jde jen ,,odkroutit" to svoje.
A dokud se tohle nezmění, bude české vězeňství jen další líhní pro kriminálníky, tak jako jím byla legendární Jedová chýše.
Pozn: Dlouho jsem přemýšlel, jak toto téma uchopit. Za prvé jsem řešil, zda zveřejněním nepůsobím někomu škodu. Vzhledem k tomu, že během mého odchodu z věznice byly všechny katry(mřížové dveře) vybaveny ,,fabkou", čímž zlatá éra ,,katráku" definitivně skončila.
